Přírodní park Údolí Bílého potoka

Přírodní park Údolí Bílého potoka

Západně od obce leží přírodní park Údolí Bílého potoka. Přírodní park se táhne od Veverské Bítýšky až k Velké Bíteši. Zahrnuje téměř 15 kilometrů dlouhý úsek toku Bílého potoka v sevřeném a hlubokém malebném údolí, které prochází mírně zvlněnou náhorní plošinou. Zatímco na horním konci území je dno údolí v nadmořské výšce 430 metrů, na dolním toku, nad Veverskou Bítýškou, leží jen v nadmořské výšce 245 metrů.

Strmé svahy údolí, na mnoha místech skalnaté, jsou souvisle zalesněny, tok potoka lemuje pohodlná cesta, vhodná pro pěší i cyklistické výlety. Kromě několika starých mlýnů a usedlostí přibližně v polovině malebného údolí asi 8 km od Bítýšky leží Šmelcovna, obec s několika domky a malým kostelíkem. Od středověku až do počátku 19. století se zde zpracovávala stříbrná a železná ruda, což ostatně napovídá i název místa, odvozený od německého "schmeltzen" - tavit. Místo je proslulé díky tradiční turistické akci Vítání jara, která se zde koná již od roku 1902 vždy první jarní neděli. Pamětní deska připomíná, že spolu se svými přáteli se této akce účastnil i básník Petr Bezruč.

Z různých zdrojů

Přírodní park se nachází na území vyhlášeném s účinností od 1. ledna 1979 jako oblast klidu bývalým ONV Brno-venkov. V roce 1992 prohlášen za přírodní park. Osu přírodního parku tvoří tok Bílého potoka, který se hluboce zařezává do mírně zvlněné náhorní plošiny v severovýchodní části Bítešské vrchoviny s relativním převýšením údolí 120 až 160 metrů. Jedná se o lesnaté území s průměrnou nadmořskou výškou cca 400 m a značně zachovaným přírodním rázem krajiny, které dominujevlastní tok s vyvinutou údolní nivou a lesní komplexy, které si ve značné míře zachovaly klvalitní dřevinnou skladbu s převažujícím zastoupením původních druhů listnáčů. Lesní porosty jsou zejména dubo-habrové, na suťových svazích s bukem, jedlí a lípou. 

Bílý potok lemuje olšový břehový porost s příměsí jasanů, vrb, kalin a klenů. Území má pestrou geologickou stavbu s převahou krystalických hornin(granity, ruly, fylity), s významným výskytem vložek devonských vápenců ve střední části a s permskými slepenci a pískovci na jeho východním okraji.

Podrobná mapa území